MČR dračích lodí 2013, Pasohlávky

Zdar draci a dračky,

tak nám měsíc utek jak voda pod pádlem dvoustovky a nastal vrchol celé dračí sezony. Mistrovství Republiky a zároveň poslední závod velké čtyrky. Celý týden byl pochmurný a nasvědčoval tomu, že republika nebude z hlediska počasí nijak vydařená. Opak byl ale pravdou! Nevím jak to ten strejda Klimbera dělá, ale na dračí lodě prostě bude hezky i kdyby celej tejden padali hovna s hákama. Tentokrát slunko svými posledními teplými paprsky zalilo úplný jih Moravy. Naše poslední bitva v seriálu Grand Prix se totiž odehrávala na přehradě v Pasohlávkách.

Většina posádky se na místo určení dostavila již v pátek, abychom si zabrali dobré místo k stání a na spaní. Tudíž základní tábor byl rozbit docela brzo a o to dřív jsme se mohli věnovat degustačním povinostem, tak příhodným k jižní Moravě v tomto období. Naše skupina se rozštěpila na několik menších, které se tak po různu roztrousily od stánku na závodišti až po vinný sklep v přilehlé vísce. V některých z nás konzumace místního burčáku a vín vzbudila touhu po zápolení a bití se, jiným to zas tak úplně nesedlo (viď Aničko :D). Ale vesměs se dalo říct, že večerní zábavu pojala posádka zodpovědně a nijak se nezničila před nadcházejícím vrcholem našeho celoročního snažení.

Noc byla chladná, ale kvalitní snídaně v podobě česnečky, míchaných vajec, teplého čaje a hromady rohlíků v místní rybí restauraci nás dostala z nejhoršího (teda až na vyjímky: viz závorka výše). Nastal čas pomalu směrovat své myšlenky k rozjížďce na dvoustovku. Naše soupiska nebyla nijak extrémně silná, jako například Pražského Výběru, který byl napěchován po okraj bývalími a současnými závodníky z Dukly a olympioniky. Ne, ne. Ale z toho co má naše posádka k dispozici, řečeno hantýrkou tohoto vinařského kraje, to byl takový výběr z hroznů, ( až na chybějícího pana Božského a Pýtrsa, takřka ideální sestava), se kterou jsme se ovšem letos nepohybovali nikterak na vysokých postech závodů velké čtyrky. Snad jen poslední závod před republikou v Ostrožské Nové Vsi na 500m, kde jsme ukořistily 4. místo ale jinak jsme letos třeli bídu s nouzí a nahlédnutí do velkého finále A se nám nabídlo opravdu poskrovnu. Trochu za to mohli nepřející losy. Ale to se mělo nyní změnit. Konečně přijatelný los. 1. místo zaručovalo přímou účast v semifinále a výrazné ušetření sil. Našimi největšími papírovými soupeři byli vedle nás jedoucí Moravian dragons a RK Jablonec. V první jízdě jsme startovali na bóji číslo čtyři a toto číslo se nám letos na republice stalo takřka osudným.

Nevím, jak se nám to povedlo, ale do lodě jsme nasedali jako poslední z naší rozjížďky, ani jsme se pořádně nerozjeli. Rychlá obrátka a byli jsme na startu prvního závodu Mistrovství republiky. Abych pravdu řek v rukou se mi nahromadila nervozita jakou sem nezažil od konce mýho působení na velkých závodech v rychlostní kanoistice. Zazněl výstřel a lodě vyrazily vstříc největším bojům v rámci republiky. Loď odsejpala strojovým tempem vypracovaným dvouletým úsilím na nižších soutěžích. První závod skončil pro Průtrž velmi brzy. Jela totiž nejrychleji ve své jízdě a postoupila rovnou do semifinále. První krůček byl tedy úspěšný. Teď jen aby nám vydrželo štěstíčko na los ještě na semifinále. Klíč na semifinále byl totiž mnohem nemilosrdnější než tradičně bývá. Jelikož se jela tři semifinále postupovali pouze první dvě lodě. Abych pravdu řekl, ani si nepomatuji které posádky proti nám na semifinále nastoupily, ale rozhodně vím, že po přečtení výsledků jsme se radovali. Prokousali jsme se do finále A. Už teď patříme mezi šest nejlepší lodí v republice.

Za chvíli nastal čas finále. Sekundovat v tomto souboji nám měli posádky Grand Prix Box Těmice a Dragon Force Přerov. Z Českého poháru pak posádky Traburku, Znojma a Pražského výběru. Lodě se srovnali na startu. Vzduch ztěžknul. Každá posádka byla připravená k bleskovému startu a držení maximálního tempa. Zazněl výstřel a vyrazily jsme vstříc osudu. Šest mocných a Průtrž jela svoje. Pole bylo velmi vyrovnané. Cíl přišel záhy nikdo nic netušil, ale na placku jsme asi nebyli. Tak snad jsme to nezametli. Výsledková listina ukázala neuvěřitelnou vyrovnanost pole, kdy všechny posádky protly cílovou linii v rozpětí 25 desetin vteřiny. Tolik nám chybělo na zlato. Dalo by se říct, že celé finále přijelo v délce jedno černošského penisu (možná i vyvinutějšího bělocha). Naštěstí jsme finále nezametli. Podařilo se nám o tři tisíciny (to je jen oholenej z kundy chlup) předject Pražský výběr. Na jednu stranu jsme měli radost na druhou v nás hlodala myšlenka toho, že ta medajle byla zatraceně blízko. Nebyl čas zpytovat svědomí a už se blížil dvoukilák.

Vyráželi jsme jako pátá loď od konce. Lovnou lišku nám dělal Pražský výběr. Po pravdě řečeno mi přišlo, že nepodáváme zrovna stoprocentní výkon, ale Pražský výběr se nevzdaloval nijak závratnou rychlostí jak jsem čekal. Sice kousek po kousku odjížděli, ale náš výkon postačoval udržení takéhos jakéhos kontaktu. Cíl. Kapitán začal počítat vteřiny. Já osobně jsem se na dvoukiláku vydal tak, že jsem měl v cíli co dělat, abych si vzpomněl, jak se vlastně dejchá. Vylezli jsme z lodi a výsledková listina vysela záhy na tabuli. Šel jsem se podívat jako první. Přišlo mi, že u naší posádky visí čtvrté místo, čemuž se mi nechtělo věřit a myslel jsem si, že patří Pražskému výběru. Ne, ne. U toho byla dvojka. Takže jsme vážně čtvrtí. Teď jen jak daleko byla medajle. A opět mě srdce trochu zabolelo. Dvě vteřiny nám scházeli na třetí místo Traburku. Posádka měla vesměs radost. Ale zase to hlodalo. Tak na medajle určitě máme. Snad to zítra cinkne.

Večer proběhlo vyhlášení dvoustovky a dvoukiláku. Následované vyhlášením české větve Grand Prix, kde se naše maličkost umístila na třetím místě. Po vyhlášení výsledků následoval koncert známé kapely Krausbery. Známé fláky jako Kořenová zelenina, Vlakem na Kolín nebo Do nebe nás na malinkou chvíli zahřáli v kotli před pódiem. Koncert však neměl dlouhého trvání (ono se zmrzlýma prstama se asi dost těžko řeže do strun). Po tomto, pro mě vrcholu večera nastoupil DJ Tsunami, který mě nikterak neuchvátil, tak jsem se záhy odebral na kutě. Taky mi teda byla kurevská zima. A zítra nás čekal poslední proměnitelný boj v kov. Tak to viděla asi většina posádky a poctivě skoro za střízliva ulehala Průtrž k spánku. Nastalo nedělní ráno. Naprosto stejná snídaně v rybí restauraci, snad jen s větším množstvím rohlíků. Následovala návštěva nástěnky s rozpisem a opět k nám byl los vcelku milosrdný. První loď postupovala přímo do semifinále a dvanáct nejlepších časem. Naším největším soupeřem měl být Box Těmice. Tentokrát jsme na trať vyrazily včas, proběhlo i drobné rozjetí. Na startu jsme byli včas, zazněl vístřel a od začátku bylo jasné, že o postup přímo se budeme prát s boxery. Bohužel první jízda nám nikdy moc nešla a možná i proto nám boxeři ujeli. K tomu na nás docela zle dotírala posádka Mondi Štětí. Nakonec jsme uhájily druhé místo. Mezi dvanáct nejlepších časem by jsme se měli snad určitě dostat. Taky že jo. Semifinále nás počastovalo účastí s posádkou Traburku a ONV Devils. Jen první dva týmy postupovaly do finále zbytek bude určen časem. Jeli jsme tedy o náš poslední závod. Po rozjížďce jsme si řekli co bylo špatně a v semifinále to bylo znát, loď jela od začátku zadarmo a rychle. Odskočila nám jen posádka Brňenských draků. Na tu jsme si ale závěrem věřily. A ten přišel záhy a právě tady dokázal náš kapitán, proč je kapitán. Vymyslel geniální manévr, díky kterému jsme ukořistily první postupové místo v tomto semifinále před Traburkem. Vyjeli jsme si právo naposledy letos se poprat o medajli. Finálová sestava byla stejná s tím rozdílem, že Přerov vystřídala posádka Předonína. Tak konečná. Teď anebo nikdy. Poslední proměnitelná šance. A opět se konal závod, kde nikdo nehrál druhé housle. Celé finále přijelo v jedné vteřině. Bohužel na nás opět zbyl černý petr v podobě čtvrtého místa. Ale skalpy, které se nám houpaly u pasu byli zdatnou náplastí na duši. Opětovný zářez Pražského výběru a hlavně mistrů světa na pětistovku ze Znojma. Bohužel to nestačilo a tato náplast dost protékala, protože před námi se umístily týmy, které jsme byli schopní předject. Škoda. Medajle necinkla. Ale takto blízko jsme nikdy nebyli.

Kdyby mi někdo o takových výsledcích řek před republikou, tak mu nebudu věřit. Ale když jsem to zažil, tak mě mrzelo, že scházel pouze ten jediný poslední krok. Jak říká Aleš. Rozdíl mezi 1.třídou a extratřídou je právě v tom extra. Škoda, protože naše posádky by si tu medajli z velkých závodů doopravdy zasloužila. Děkuji všem co se letos snažily a potily krev a slzy za Průtrž a s přáním a vidinou světlejších zítřků se pro letošní sezónu loučím z vody. Celkové zhodnocení sezóny a vytyčení cílů pro sezónu příští ze strany kapitána proběhne předpokládám na praseti 26.10.2013 . Tak přiďte bude sranda.   Sportu zdar, Průtrži pak zvláště   Pája