Lipno DB Race 2013 - Jak Průtrž obhájila vítěztví

Zdar draci a drakyně,

sotva stačilo uplynout pár dní od našeho prvního startu ve Štětí a už jsme se zvolna sjížděli k dalším závodům české Grand Prix, tentokrát v naší oblíbené destinaci a to na břehu Lipenské přehrady. Zde nás čekala obhajoba loňského prvenství na dvoustovku a bronzu z kilometru. Většina účastníkú se dostavila již v pátek večer. Po rozbití základního tábora proběhlo krátké posezení s pár lahvemi vína a vcelku brzy se většina z nás uložila ke spánku a nabírání sil na nadcházející obhajování titulu šampiónů Lipenské přehrady a mohutné dřevěné dračí hlavy.

Ráno jsem se vzbudil jako jeden z prvních a vyrazil jsem si zaběhat (kvůli jisté sázce, ale to sem nepatří) a pohled, který se mi naskytl při ranním rozběhání nevěstil zrovna optimální podmínky pro závody dračích lodí. Bylo lehce pod mrakem a foukal neskutečně silný vítr, který dost čechral jindy klidnou hladinu Lipna. Ovšem Průtrž je posádka plná silných a zkušených harcovníků, které jen tak něco nerozhází, říkal jsem si. Po návratu z mé ranní seance byl již základní tábor plný propukajícího života a předstartovního hemžení. Na nikom z našich nebyli znát neblahé účinky vína z předchozího večera (jako například v Ostrožské) a tak jsme se mohli těšit na první výkony naší maličkosti. Naše první představení proběhlo hned v první rozjížďce celého dne v 11:00 a nastoupili jsme proti vcelku nic neříkajícím jménům místních posádek. Sestava neměla žádné slabiny až na to že nás bylo pouhých 19 a díky Můžovi jsme byli doplněni dvěma excelentníma závodníkama z Děčína. Na buben opět po roce usedla Elen a hned to bylo znát, neb jsme se při závodě nemuseli nikam koukat a podle hlasu jsme věděli jak na tom jsme. Odrazili jsme od břehu a boky lodi olízly první vlny, které se od rána nijak neuklidnily a možná naopak nabraly na velikosti. Alespoň že začlo vykukovat slunko zpoza mraků. První místo zajišťovalo přímou účast v semifinále. Odstartováno. Sedlčanští draci opět roztáhli svá křídla-pádla nad Lipenskou přehradou a přehnali se rozjížďkou jako by s nimi nikdo nejel. Druhá posádka v pořadí dorazila až 7 vteřin po nás. Jízda ovšem díky silnému větru nebyla z nejzdařilejších a potýkali jsme se i s nešvarem posledních závodů a to je lehké předbíhání ve vyšším tempu. Nic to ale neměnilo na přímé účasti v semifinále.

Na semifinále se vítr uklidnil a konkurence samozřejmě vzrostla. K největším konkurentům, jsme počítali nejspíš klub třeboňských kaprů. Nad klidnějším Lipnem už svítilo slunce naplno a vítr pomalu ustával. Nervozita před semifinále nedosahovala nijak vysokých hodnot, neboť první tři místa zajišťovala účast ve finále A a tam by jsme se měli vejít i kdyby jsme nechtěli. Za chvíli nás už Šíma vpustil do dvousetmetrového ringu a my předvedli asi nejzdařilejší výkon celého dne. Loď šlapala jako lepé děvy v pohraničí a naše posádka nepřipustila jakékoliv pochyby o tom, že v této jízdě kralujeme my. Druhým kaprům Průtrž uletěla o celé čtyři vteřiny. Postup z prvního do finále A, kde si na nás jž brousili zuby Škodovácí a zejména pak draci z Plzně.

Na finále se vítr zcela uklidnil a podmínky tedy slibovali opravdový vrchol sobotního klání. Naskládali jsme se do naší bestie s číslem tři jako vždy a vyrazili vstříc obhajobě zlata. Jako vždy proběhlo tempové rozjetí před startem, ovšem tentokrát to nemělo zrovna kladné účinky na posádku. Po nějakých čtyrech, pěti záběrech loď přestala ject. Zastavili jsme a zjišťovali co se děje. Zpráva, kterou jsme se dozvěděli nás vůbec nepotěšila. Vojtovi prasklo v rameni a asi dost ho to bolelo. Ale je z Průtrže, takže žádnej bolestínek a loď jsme tedy srovnali na start a připravili se. Bohužel po třech záběrech se ukázalo že zranění je horší než Vojta čekal a nasadil semafor a kýval se do rytmu s posádkou. Loď ovšem vypadla z rytmu a nešvar, který nás trochu zužoval už ve Štětí a v rozjížďce nyní propukl naplno a někteří členové posádky začli předbíhat. Naštěstí i nesjednocená Průtrž je dostatečně dobrá na to aby obhájila titul na vodách Lipna, byť to bylo o pouhé půl vteřiny před Plzní. Třetí skončili opět Škodováci. Mise splněna, ale vybrala si své oběti.

Večerní vyhlášení opět opanovala Průtrž a jako první v historii Lipenského klání obhájila titul. Na dřevěné dračí hlavě bude příští rok opět vryto jméno Průtrže Dračen. Pro ceny jsme si šli v nových vycházkových dresech a opět jsme dostali otep pádel. Sice odpadlo dvacet litrů rumu a možná i startovné zdarma na příští rok, ale radost z opětovného počochnění se s dračí bistou byla značná. Po vyhlášení jsme se šli konečně pořádně najíst aby jsme nepili nalačno. Večer propuklo pravé nevázané veselí a po pár sklenkách se již většina z Průtrže nacházela pod pódiem a hopsala do rytmů tak známých pecek jako jsou : Byla to taková, panenka maková, nebo Paralet. Zkrátka nám to strejda Klimbera udělal zas móóóóc pěkný a my si ten důvod k oslavě taky řádně užili. Ale zase musím pochválit většinu členů posádky neb ve čtyři hodiny ráno zalézali do pelechů i ti nejzdatnější píči (od slova pít, nikoliv jako urážka). Nikdo se vyloženě nezbořil a to dávalo tušit velké naděje na kilometrovou trať.

Ráno, které nás probudilo následující den bylo zcela odlišné od předcházejícího dne. Slunko pralo od rána, obloha byla vymetená a po větru ani památky. Namísto porouchaného Vojty dorazila kvalitní Brněnská opora zabalená v modré prasátkované bedně. Z předchozího dne přežívala doměnka, že start na kilometrové smrti je v 11:45 a tak někteří z posádky vyrazili na výlet do blízkých korun stromů. Ovšem díky indisponovanosti většiny posádek z předchozího večera a i samotného pořadatele se program pozměnil a náš start měl proběhnout v 11:20. Přes trošku toho stresu všechno ale dobře dopadlo a v 11:25 jsme už brázdily vody Lipenské přehrady (jen pro příště navrhuji: výlety až po závodecha všici za ráz, přece jen jsme týmovej sport). Startovali jsme jako poslední v jízdě za Třeboňskými kapry, Škodováky a Plzeňáky. Tempo bylo od startu nižší a tak se vcelku podařilo eliminovat nešvar předbíhání. Loď se sunula k cíli jak africký běžec na koksu a Plzeňský ocas se nám stále přibližoval. Byli jsme v první obrátce a zde vyšvihl své první mocné sólo náš kormidelník Seky. Jesli jsme předtím Plzeň sjížděli tak teď už jsme jí takřka měli. Chyběl poslední krok a to přeskočit jejich vlnu. Stále jsme se blížili a najednou zde byla druhá a poslední obrátka a Seky opět vyšíval a Plzeň se nám podařilo podject. Do cíle jsme dojížděli bok po boku. Sice jsme o vteřinku podlehli ale stejně naše posádka druhé v pořadí nadělila 14 vteřin. Výkon z loňska byl podstatně vylepšen a na kilomter jsme opět vystoupali na stupně nejvyšší. Dva stobodové zisky z Lipna jsou fenomenální.

Po skončení závodů se ještě dva členové naší posádky zúčastnili závodů padleboardistů. Terka Kosíková fenomenálně urvala bronzovou příčku v tomto mladém fun sportu a výkon toho druhého blbečka snad radši ani zmiňovat nebudu :D. Závody pomalu končily a naše grupa se pomalu začla rozjíždět k domovům.     Lipenská mise byla tedy úspěšná, ale teprve teď příde ta pravá výzva v podobě Golden Four. Nebudeme si tu lhát do kapsy a na férovku řeknu, že naším letošním cílem je porazit ve finále někoho z velké trojky (Nymburk, Znojmo, Pražský výběr) a získat medajle z GF. Minimálně být nejlepší z Grand Prix posádek. Ale k tomu je zapotřebí pořádná účast našich silných borců a to zatím nevypadá. Ale Průtrž svou kůži lacino nedá! V Brně se budeme bít do posledního dechu a vzdechu!   Sportu zdar a Průtrži zvláště!

Pája