Brněnský festival dračích lodí 2013

Po příjezdu na místo určení stále pršelo a foukal docela nepříjemný vítr. Ke všemu zázemí těchto závodů bylo příšerné a nedalo se zaject autem přímo na závodiště a rozbít zde své ležení. K vodě jsme donesli pouze náš hlavní stan, ve kterém jsme fungovali celý den v mokrých hadrech. Toliko asi k ubytování a zázemí (jo chrápali jsme většinou v autech na parkovišti nad závodištěm). Jakmile jsme se vyhrnuli po dlouhé cestě z aut, hned si nás ostatní týmy začli rozebírat na náhradní díly. Áňa s Terkou naštěstí své první představení za dívčí tým NAST nestihly, ale kvalitní borce z naší posádky si slovil strejda Klimbera s tím, že musíme doplnit Pražský výběr. A prezidentovi se ne neříká. Do posádky Pražského výběru nejčastěji usedal Kafík, Venca, Ondra a moje maličkost. K výsledkům v českém poháru za Pražský výběr asi toliko: 2x4. místo a na 500m bronz. Naši dva háčkové zde zjistili jaké tempo nasadit na 500m a na smrtelný dvoukilák, ale styl závodu na 200m byl přetočený a horší než-li náš. Dojezdily se dívčí a mužské poháry a mohla začít část, ve které měla hrát svou roli i Průtrž.

První na pořadu Grnad Prix s Českým pohárem byla dvoustovka. Představili jsme se ve čtvrté rozjížďce. Jen první místo zajišťovalo přímou účast v semifinále. Bohužel, po tvrdém boji jsme podlehli pohárové posádce Moravian Dragons a druhé místo nám dalo možnost reparátu ve čtvrtfinále. Celkový pocit z jízdy však nebyl nijak tragický, na třetím místě za námi skončila například pohárová posádka ONV devils. Trocha zklámání však byla znát, přece jen, každá jízda si veme kus energie (až na mě teda, mě každá jízda energii dodá, protože sem, při vší skromnosti, nejlepší).   Po odjetí opravek jsme se již sunuli k naší lodi a zvolna jsme čeřili hladiny přehrady směrem ke startu čtvrtfinále. První čtyři místa zaručovala účast v semifinále a semifinále zase zajišťuje účast ve finále A nebo B, což znamená více než 100 bodů do žebříčku Grand Prix. Zazněl startovní povel a lodě byly mrštěny silou pádel vpřed a začaly ukusovat metr po metru z dvoustovky. V cíli jsme byli opět na druhém místě za posádkou Kojetína. Takže první krok k úspěchu.   Bohužel semifinále nám moc nevyšlo a po tvrdé bitvě jsme skončili na pátém místě a trochu schlíple jsme se chystali na finále B. Přece jen už jsme zkušená posádka a naše ambice míří výš než do B(ída) finále.

Ve finále B jsme předvedli solidní výkon, ale bohužel na první místo to nestačilo. Kromě finále A jsme se muselo ve finále B sklonit ještě před výkonem domácích Brněnských draků, kteří pro sebe urvali vítězství ve finále B. Naše maličkost skončila druhá před dotírajícím Mondi. Program na dvěstě metrů skončil a my jsme v ní pro sebe urvali osmou příčku. Z posádek Grand Prix před námi však byli pouze domácí Brněnští draci a Dragonforce Přerov, který senzačně ve velkém finále urval druhé místo. S odstupem času nám docházelo, že na to, kolik nás zde bylo, jsme předvedli skvělý výsledek. Ale den ještě nekončil. Nyní byl čas pauzy a chystala se dvoukilometrová smrt.

Jelikož celý den pršelo, vytvořil se před naším stanem blátivý ring, né nepodobný těm pro dívčí zápasy v bahně. Chvíli jsme se bavili pouze pohledem na padající závodníky na kluzkém bahně. Po chvíli nás ale pouhé dívání se přestalo bavit a převzali jsme iniciativu. Pár z nás spustilo zápasy v blátě, které spočívali vtom, co nejvíce upatlat blátem soupeře z naší posádky. Ostatní posádky nad naší zábavou jen nevěřícně kroutilii hlavami. Ano, Průtrž je mladá a ještě má dětinského ducha a dokáže se radovat i ze špatného počasí. Po chvíli naše radovánky ovšem zkazily posádky, které nás potřebovaly na náhradní díly. Nejprve šli Terka s Áňou podpořit tým Nast a pak si pan prezident přišel opět pro naši maličkost. Po odjetých dvoukilákách (který bolel zejména holky, které byly bezesporu jedny z mála NAST co vydrží dva kilometry, zatímco my jsme se vcelku dobře od Pražského výběru naučili tempo na dva kilometry a co víc, Zub na kormidle ve mně probudil zvíře co nezná bolest a mohl jsme jezdit za čtyři statné chlápky) se nikomu z našich už do dvoukiláku za Průtrž nechtělo. Nakonec však padlo rozhodnutí (taky díky tomu že jsme byli doplněni dalšími třemi částmi mě), že dvoukilák pojedem alespoň tréninkově. Hned po startu bylo znát, že je to pouze tréninková jízda. Jeli jsme volněji, ale zato hezky fázovaně a bez předbíhání. Po první obrátce jsme zjistili, že nás posádky zezadu nesjíždí a zvířata v nás se náhle probudila. Loď chytla lauf a rozjela se tempem hladového geparada ženoucího se po dalších bodech do poháru. Metry jsme krájeli jak hladový tlouštík šišku salámu a najednou byly dva kilometry za námi. Bezbolestně, krásně a efektivně. Teď jen počkat jestli se naše úsilí vyplatilo a alespoň jsme obhájili osmou pozici z dvoustovky. Chvíle napětí a pak to přišlo. Průtrž neobhájila. Průtrž totiž své umístění vylepšila o místo! A kdyby jsme jeli od začatku, mohlo to být ještě lepší, neb na posádku před námi nám chyběli pouhé dvě vteřiny. Ale kdyby nebyli by ryby, byli by v prdeli i rybníky. Od bronzu nás dělila, né velká propast devatenácti vteřin. Ale pro dnešek bylo dobojováno a my jsme si vcelku spravili chuť.

Nastal čas večerních radovánek. A ano i zde Průtrž nezaostává za konkurencí. To je ovšem ale dobře známo. Po prvotním posezení před loděnicí a recitaci básní a vyprávění anekdot k našim slechům dolehla muzika a většina naší posádky se přesunula do loděnice a blíže parketu. Některé ovšem hudba okamžitě mrštila na parket. A opět, to co předvedla Průtrž na parketu by kolikrát zastínilo i samotného Vlastíka Harapesů v top formě. Brzy na nás však začla dopadat únava a tak jsme se postupně vytráceli ukládat se ke spánku. Noc ukázala, že v mé oktávce se dá spát ve třech a v Kafíkově větší mazdě dokonce i v jednom. Ráno opět přineslo spoustu usměvných historek, ale co se stane v cizině, mělo by v cizině zůstat. Než jsme se stačili rozkouakt a usadit své opičky za krkem, už pro nás byl strejda Klimbera a tahal nás na pohárovou pětistovku za výběr. Naše čtveřice vyrazila a i díky nám ukořistil Pražský výběr svůj první bronz v poháru. A my opět pochytili jak ject pětistovku.

Program pro mixy byl značně ukrácen a tak první místo zajišťovalo rovnou postup do finále A a plus další dvě posádky s nejlepším časem, měli taktéž zajištěnu účast ve finále A. A světe div se, jednou z těch posádek byla Průtrž. Umístění z dvoukiláku se tak opět mělo zlepšit, nejhůře na šesté místo! Průtrž byla však po večerním řádění hladová a tak skončila pátá, hned za čtvrtým pražským výběrem. Líp jsme první Golden Four zakončit asi nemohli, v sestavě v jaké jsme se sešli. 

Co říci závěrem? Že vždycky, když se vožerem, tak konečně zaberem a pořádně bodujem. Né, vážně. Naše první představení na Golden Four proběhlo a hodnotil bych ho spíše kladně, jelikož jsme jezdili převážně v osmnácti a ještě jsme museli dopňovat posádku. Díky patří taky týmu Haka s kterým proběhla vzájemná výpomoc na pětistovku. Až se jednou sejdem v plný palbě, tak to bude neskutečnej nářez. Naši háčci se docela naučili jezdit tempo a loď perfektně šlapala. O vyrovnanosti tempa svědčí obě petistovky, mezi kterými byl rozdíl 0,15s . Takže první velká bitva dobojována a vy ostatní začněte chřestit zbrojí, protože když nás bude víc, budeme výborný (hlavně teda já :D). Příště se přihlásím opět z bitvy společné s pohárovými posádkami v Třeboni. Snad se naše těžce vydobité pozice ještě vylepší. Jinak Průtrž momentálně trůní na čele celé Grand Prix. Tím končí můj popis boje z Brněnského prýglu.

Sportu zdar a Průtrži zvláště!

Pája

P.S.: Omluvte mé hrubky, ale nemůžu si vzpomenout jestli my má pak následně i nebo y.(Holt v tomdle nejsem nejlepší jako na vodě :D)